Nejlepší z nejlepších a ti další

Svého času skutečně orchestr poříčské Melodie i vlastní osobnost kapelníka byla hodnocena na celém Náchodsku jako nejlepší. Her bylo v té době dost a pro tanečníky pořadatelé zajišťovali pěkné prostředí na řadě koupališť v regionu.

Také se hrávalo na koupališti v dekorované lodi ve Velkém Dřevíči

Melodie se střídá s dechovkou na plese v Městském divadle

Postupem doby ale nebylo finančně únosné držet velkou partu Melodie. Ta se roku 1961 v Hronově rozdělila a se zbytkem pokračoval pianista Stanislav Jirman. Bubeník Švorc v nově založeném Modetu soustředil kolem sebe dobré muzikanty, jako byl trumpetista i aranžér Dieter (v Náchodě ale všem známý a jmenovaný česky Jindřich) Balzar a jeho žena Běla coby zpěvačka. Do saxofonové sekce přibyl Josef Konáš a od roku 1964 Antonín Doležal. Pianista Jiří Kaněra zde po roce skončil hudební kariéru. Zastoupil jej na piano Oldřich Zelený a také v době jeho působení v Praze Gerhard Weinlich. Na kontrabas hrál asi 1 rok Gustav Nosek a po něm Vlastimil Kožešník. Zpíval Vratislav Zochr. Celkem hrávalo v orchestru 14 hudebníků. Kolem roku 1967 však měl Švorc oprávnění ještě na malou osmičlennou skupinu, se kterou hrával na menších akcích, jako byly taneční kurzy a podobně.

Modeto se zpěvákem Vráťou Zochrem

Nově vzniklé kytarové skupiny postupně obsadily většinu zábav a vytlačily velké orchestry. Tak došlo k zeštíhlení Modeta na 8 osob. Ida Švorc nadále hrál na bicí, Balzar trumpetu a tenorsaxofon, klarinet a flétnu obsluhoval Antonín Doležal. Piano a později varhany hrál mladý Petr Kaněra. Kontrabasistu vystřídal baskytarista Vladimír Rosa z bigbítové skupiny Meteor v Červeném Kostelci. Profesionální dráhu opustil kytarista Luboš Doležal a zařadil se do orchestru. Běla Balzarová nadále zpívala. K tomu začal zpívat a hrát na bonga syn kapelníka Jiří Švorc. Bylo to také Modeto, které se po opětném otevření hotelu Vyhlídka pokoušelo v roce 1970-71 obnovit slávu výletního a tanečního místa.

V době, když jsem opustil Juventus, mě navštívil Ida Švorc, kterému zrovna z Modeta odcházel kytarista Luboš Doležal. Přinesl kupu not a nabídl mi účinkování v jeho souboru. Samozřejmě že jsem nabídku přijal. Vždyť se jednalo o nejlepší hudební těleso svého času v celém okolí.

Na zkoušky jsme jezdívali Balzarům do bytu v Červeném Kostelci. Dostal jsem tam pěkně zabrat, protože tak složitou harmonii jsem dosud nehrál a některá sóla se mi nedařilo stále perfektně zahrát. K tomu přistupovalo přesné čtení not a značek z listu, na což jsem také nebyl zvyklý. Většina malých skupin totiž hrávala zpaměti. Balzar chytal řadu nahrávek ze zahraničního rozhlasu na magnetofon a ty pak aranžoval pro naše obsazení. Hodně písní jsme měli z repertoáru Marie Rottrové nebo slovenské skupiny Braňo Hronce. Sám Ida Švorc si zopakoval, co si ještě pamatuje za svého mládí a na housle perfektně "vystřihl" sólo na housle. Na bicí ho pohotově zastoupil syn Jirka.

Modeto na plese v Beránku

Nejvíce jsme hráli na sobotních zábavách ve Stolíně u Červeného Kostelce. Pak to byly plesy a taneční kurzy v náchodském Beránku. Na jednom z věnečků se Balzar s Doležalem někde v kavárně dlouho zdrželi, sál nabitý tanečníky a garde dámami. Kapelník z toho byl značně nervózní. Nakonec jsem se nabídl hrát s rytmikou sám sólově celou sérii nenacvičených skladeb. Dobře to dopadlo ale hoši to od Idy pěkně schytali. Zde také měly premiéru Balzarovy děti Karin a Robert jako zpěváci s písní Rumcajs. Nedlouho nato šel Robert Balzar na Státní konzervatoř v Brně studovat hru na kontrabas.

Pak odešel Petr Kaněra na vojnu a celé dva roky jsem musel hrát harmonický doprovod náhradou za piáno. Běla Balzarová v některých skladbách, když nezpívala, hrála na varhany. Obdobně zaskakoval i Jindřich Balzar.

Modeto ve Stolíně na čajích

To už jsme používali na ozvučení nástrojů a zpěv šedesátiwattové zesilovače Regent. Patrně tomu rámusu vděčím (a nejen já) za pozdější nedoslýchavost. Na dnešních diskotékách je to ještě horší, ale to si řada návštěvníků uvědomí, až bude pozdě! Když jsme jeli na hru, museli jsme si najímat celý autobus, co jsme měli různých zavazadel. Kde jsou ty doby, kdy si pianista strčil pod paží balík not a jinou starost neměl! Při takových výjezdech si přišli i u jiných skupin na své taxikář třebas Miroslav Rain nebo Igor Jetmar a další. Po návratu již Kaněra hrál varhany, ale to se do půlroku skupina rozpadla pro nedostatek uplatnění středně velkého souboru.

Jindřich Balzar v roce 1974 vytvořil malou skupinu Studio Gama. Spolu s manželkou Bělou, Antonínem Doležalem hrál s nimi ještě bubeník Rudolf Tomek a do roku 1982 baskytarista Robert Balzar. Toho nahradil až do roku 1987 Jaroslav Jeništa, který se střídal se synem. Skupina hrála tehdy populární repertoár skupin ABBA, BEE GEES, BONEY M a dalších.

Studio Gama s Robertem Balzarem v kavárně hotelu Hron

Po čtyřleté přestávce v roce 1991 Studio Gama obnovilo svoji činnost ve složení Jindřich Balzar klávesy, Antonín Doležal tenor, klarinet a flétna, Běla Balzarová zpěv a klávesy, s občasným přibráním bubeníka Pavla Vojtěcha. Často účinkovali v Hradci Králové, Velichovkách nebo Hořicích. Takto hrají příležitostně dodnes.

Studio Gama v jiné podobě

Jindřich Balzar s manželkou se mimo uvedené činnosti věnoval dalším aktivitám v Náchodském Big bandu a také založil pěveckou skupinu Jazz Vocal kvartet DB. Jednotlivá působení se časově prolínala, ale pro přehlednost budou podrobně popsány později.

Vrátím se ještě k dříve přerušenému vyprávění o Nonetu, řízeném Gustavem Noskem a Studio Clubu, který se po krátké přestávce z původní formace vytvořil. Budu Vás provázet vzpomínkami Petra Drašnara. K změně kapelnického postu (podle kapelnického osvědčení) došlo až po přehrávkách v roce 1966.

Zpěvačka Věra Gabodová ještě s Nonetem

Taneční a jazzový orchestr se zrodil roku 1963 pod ochrannými křídly zřizovatele ZK Teplárna Náchod s přispěním předsedy klubu pana Kroupy. Původní záměr hrát moderní jazzovou muziku podle vzoru Shorty Rodgerse postupně musel orchestr opustit. Ovšem po celou dobu aktivní existence orchestru byl volen nepodbízivý repertoár, tedy že program vždy obsahoval některé jazzové, dixielandové a swingové skladby. Již v první etapě působení i později se orchestr potýkal s fluktuací hráčů, dále s průnikem antihudebních prvků do hudby v podobě elektronizace, hracích automatů nebo módních majáků a stroboskopů, jakož i s požadavky zmenšování kapel z finančních důvodů.

Zpěváci Adolf Nývlt a Antonín Smrček již se Studio klubem

Soubor se dopracoval ke stabilizovanému obsazení: piano Petr Sýkora (ale také aranžér a "ministr financí"), kontrabas, později baskytara Gustav Nosek, bicí Stanislav Presse (bezesporu organizační a umělecký "tahoun" kapely). Alt saxofon a klarinet hrál Petr Drašnar, tenorsaxofon a klarinet Karel Fejtek, později Josef Futera a konečně baryton saxofon i klarinet Luboš Slanař. Na trubku hrál Jan Pejchal, Radomil Jiroušek, trombon Ing. Bohumil Černík a Jiří Hromádko. V tomto seskupení působili hlavně zpěváci Věra Gabodová a Antonín Smrček. Stalo se také, že o přehrávkách při temperamentní skladbě zpěvačce praskla u prádla guma. V tu ránu ztuhla, ale píseň dozpívala. Vytýkaná nepohyblivost nakonec musela být porotě vysvětlena.

Část hudebníků Studio Club při hře v Tepna klubu

V průběhu více než čtvrtstoletí intenzivního muzicírování musel orchestr měnit zřizovatele. Po ZK Teplárna hrál pod Osvětovou besedou Vysokov a ještě později pod Sborem dobrovolných hasičů Kramolna. Po odchodu Gustava Noska roku 1970 vedl soubor Radomil Jiroušek a později až do současné doby Petr Drašnar (oba přešli od skalického Sedláčka). Do souboru přišli bratři Baštářovi, z nichž jeden hrál kytaru a druhý Pavel baskytaru. Ten dobře zpíval hlavně repertoár Petra Spáleného. Jeho vystřídal Emil Špreňar. Zůstával Antonín Smrček, s kterým zpíval i kytarista Miloš Maršík. Každý ze zpěváků přinesl se znalostí repertoáru svého oblíbeného vzoru do orchestru zcela nový směr. I po létech se vybaví vzpomínka, kdy při přednesu skladby "Malinká" jedna z posluchaček doslova plakala nadšením. Dobrou práci ve vokálním projevu odvedli později i Jana Matysová, Věra Kaněrová, Josef Bůna, Karel Maněna a další. Zcela výsadní postavení zaujímala "machovská hvězda" Milena Řehůřková-Navarová, obdařená všemi atributy , nutně potřebnými pro sólový zpěv.

Novější podoba Studia Clubu - vystoupení v NDR

Akční rádius orchestru zasahoval města a vesnice bývalých okresů Náchod, Trutnov, Hradec Králové, Pardubice, Chrudim, Rychnov nad Kněžnou Ústí nad Orlicí i jinde. Došlo i k opakovanému hostování v tehdejším východním Německu, konkrétně v Drážďanech, Coswicku, Halle i Míšni. Bylo odehráno víc jak 1000 produkcí ve velké partě a přes 500 v menších seskupeních. Takové opakované krádeže klarinetu, saxofonu včetně kufru s notami, přivodilo orchestru řadu horkých chvilek. Nejdříve se muzikanti smáli, že zase kapelník "propil" nástroj, ale smích jim ztuhl na rtech, když pianista ohlásil, že se taktéž postrádá kufr s notami. S orchestrem za ta léta příležitostně hráli vynikající hudebníci. Za všechny možno uvésti trumpetistu Nikolu Janova. S nostalgií lze vzpomenout též na "bezva" kamarády Karla Fejtka a Luboše Slanaře, kteří již oba odešli hrát do jazzového nebe.

Jako jeden z mála dosáhl tento kolektiv po úsilovném cvičení 100% ohodnocení o přehrávkách. I tento soubor doznal časem nových změn. Ze saxofonové sekce zůstal jen Drašnar a Sýkora zaměnil piano za varhany. Po čase přišel a jako jediný trombonista zůstal Adolf Nývlt, také dobrý zpěvák. Další posilou byl kytarista a zpěvák Jaromír Rohlena. Josef Bůna zase věrně zpíval písně Moravanky. Svého času se skupinou hrál na basovou kytaru i můj syn Petr Samek, kterého jsem narychlo přeškolil z kytary. Po závažných zdravotních problémech a pracovním úrazu na prstu levé ruky však musel muziky zanechat. Nahradil jej Zbyněk Šotola. Nové změny ve státě přispěly k omezení činnosti. Někteří členové začali podnikat a na muzicírování již neměli tolik času. Proto Silvestr roku 1990 byl zatím poslední hrou ve velkém obsazení.

Orchestr Studio Club "vyrobil" v lednu a květnu 1969 vážné incidenty s jistou "mocí", která sídlila v Náchodě na náměstí VŘSR (dnes TGM). To odmítli pokračovat v produkci, dokud sál neopustí cizí příslušníci. Další malér nastal, když orchestr jako jediný z požádaných odmítl hrát na Silvestra v Josefově v kasárnách "spřáteleným pomocníkům". A Nehrál! "Vyšli jsme z toho se ctí - beze ztráty květinky a také bez ambicí po listopadu 1989 jít do politiky a zradit muziku", říká kapelník.

Na vznik a pokračování skupiny Modeus vzpomínal kapelník a bubeník Jan Nývlt: "V roce 1965 z iniciativy mladých nadšenců Jungovy mládežnické dechovky z Velkého Dřevíče, dále ze zbytků hráčů Melodie a bývalého Souzvuku vznikl čtrnáctičlenný big band, který převzal název Melodie. Teprve v roce 1976 se přes Modus nakonec změnil na Modeus. Působí tak do současnosti téměř 40 let. S vývojem obsazení a průběhu času procházeli kapelou hráči dalších významných orchestrů - Modeta, ZK MÁJ, Universálu, Akcentu, Satyru, včetně dechových i big beatových kapel.

Předními hráči byli saxofonisté Zdeněk Semerák, Eda Brtek, z trumpetistů Miroslav Středa, František Vajsar, i Adolf Jandáček, který rovněž zpíval. Z trombonistů to byl Roman Krtička, Bobo Svoboda, Zdeněk Beran, z basistů Roman Brož, Pavel Linhart. Na kytaru hrávali František Macek a kytarista i zpěvák Miloš Kříž. U piana a později za klávesami se vystřídali Stanislav Jirman, Jan Kirchberger, František Drahoňovský a Jaroslav Hornych. Na baskytaru později hráli Ladislav Scháněl, Jaroslav Jeništa a multinstrumentalista, výborný zpěvák a hráč téměř na všechny nástroje, Jiří Středa. Ze zpěvaček to byla především Jana Matysová, Jana Čápová, Anna Jandáčková, Eva Buňatická, Věra Zálišová, Andrea Drahoňovská, Milena Navarová a v současnosti Jiřina Vlachová. V tomto kolektivu se vystřídalo v různých časových obdobích asi 47 hráčů a zpěváků, kteří odvedli kus záslužné práce a i těm nejmenovaným patří za to dík.

Big bandové obsazení tanečního orchestru Modeus v roce 1966

Repertoárové zaměření bylo vždy univerzální, sledující vývoj všech hudebních žánrů. Prošli jsme érou swingu, Beatles, ABBA, Boney M, Schelingera, Davida, F. Slováčka, Moravanky, country, žádaných evergreenů i hitů doby. Podle toho se také odvíjelo naše angažmá v širokém spektru. Mimo běžných zábav jsme hrávali na reprezentačních plesech, odpoledních čajích, tanečních kurzech, různých srazech, svatbách, výročích, oslavách MDŽ i na akcích pro Kubánce, Poláky, družbách s Rusy, i pro Vietnamce.

Mimo zábav v místě a okolí jsme hrávali v nezapomenutelném Stolíně, na Krétě, krkonošských rekreačních střediscích. Také jsme byli zváni tradičně do Nového Města nad Metují, Jaroměře, Broumova, na ústřední ples letectva v Čáslavi, dále do Kutné Hory, Kolína, Chrudimi i Turnova. Absolvovali jsme dále netaneční a koncertní akce jako festivaly, hudební, či pěvecké soutěže Zlaté slunce (1971-79) nebo reprezentační shromáždění ČKD Praha - Dům strojírenství Smíchov. Několikrát jsme hráli jako předkapela orchestru Václava Hybše a rovněž jsme po mnoho let účinkovali na divadelních festivalech Jiráskův Hronov.

V roce 1973 se kapela z big bandového obsazení změnila na oktet. Tehdy obsazení vypadalo následovně: kapelník a hráč na bicí Jan Nývlt, trumpetista a zpěvák Adolf Jandáček, saxofonista a zpěvák Zdeněk Semerák, hráč na trombon Roman Krtička, Ladislav Scháněl zpěvák a hráč na baskytaru, František Macek kytara (zvukař a stavitel kytar) a Jan Kirchberger klávesy. Nelze v této sestavě zapomenout na legendárního zvukaře Emila Nyklíčka a zpěvačku Janu Čápovou. V roce 1974 jsme byli mezi osmi vybranými kapelami na festivalu hudeb okresu Náchod. Bylo to pro nás velkou poctou. Do aktivit souboru patřily i zahraniční zájezdy, například na mezinárodní zahradnické výstavy IGA Erfurt a Armstadt, Neugesdorf (v bývalé NDR 1971-79). Aranžmá je připravováno téměř výlučně z vlastních řad (Nývlt, Kirchberger). Toto seskupení ukončilo svoji činnost v roce 1991.

Hvězdné obsazení skupiny Modeus

V současnosti a již mnoho let za trvání velké kapely pro hry v malých místnostech působíme jako trio ve složení: Jaroslav Hornych klávesy a zpěv, Ladislav Scháněl baskytara a zpěv a Jan Nývlt bicí. Hrajeme živě bez disket, disků i computerů" s použitím názvu Survival, Revival - pokračovatelé.

Nedá se zapomenout ani na hronovský devítičlenný Univerzál, vedený trumpetistou Ladislavem Hrnčířem. Skupina hrála v letech 1959-69 hlavně na Hronovsku. Účinkovali zde s Hrnčířem na kontrabas Roman Brož, harmonikář Adolf Jung i Bohuslav Oliva, pianista Radko Prouza, bubeníci Oldřich Bajer s Václavem Hlilmannem a několik dalších. Fotografii se nepodařilo sehnat.

Zmenšená podoba orchestru MAJ Hronov

Ale také tu byl nepojmenovaný taneční orchestr Josefa Víta. Jednalo se o velký taneční orchestr pod patronací ZK MAJ, který trombonista Vít v roce 1964 po Kolmanovi převzal. Tedy 5 saxofonů, 4 trumpety, trombony a kompletní rytmika. Mezi zpěváky se objevili nové tváře - Dana Vítová, Pavel Simon a také moderní baskytarista Jaroslav Vít. V roce 1967 měl soubor ještě 13 členů. Přesto, že měl spoustu her na Hronovsku i Trutnovsku, ale také na Střelnici v Hradci Králové, tak se v roce 1968 rozpadl.

Záběr ze hry na Krkonoších - zpěváci Jiřina Machková a Petr Krista

Z dlouholetého působení Josef Vít vzpomíná, jak třebas přijeli ze hry a Luboš Prouza marně sháněl klarinet, který asi někdo zcizil. Zato Oldřich Kolman měl štěstí. V tombole při hře v sokolovně v Červeném Kostelci vyhrál 1. cenu, tenkrát ještě nedostatkový televizor. Humor jistě všechny přešel, když se při cestě ze hry ocitli s nákladním autem v zasněženém příkopě. Teprve projíždějící mlékařské auto je, celé zkřehlé, osvobodilo.

Řada návštěvníků tanečních zábav na Hronovsku si jistě vybaví kapelníka rytmické skupiny, harmonikáře a později varhaníka Bohuslava Olivu. Asi od roku 1970 s ním hrál kytaru Antonín Šolín, bicí a zpěv Josef Kroupa a řada dalších přijednaných muzikantů. Jeho působení bylo zaměřeno na malé akce nebo jako druhá hudba na plesech. Pod ZK MAJ Hronov měl rovněž zaregistrovanou čtyřčlennou vinárenskou skupinu náchodský Jan Štok. Hrával převážně ve vinárnách a na svatbách. Údaje dle dokumentace jsou z roku 1967.

Po rozpadu Modeta jsem se v roce 1974 opět vrátil k Šustrovi. Mezi tím hrálo ve vinárně v Beránku několik profesionálních skupin, které se po třech měsících střídaly. Jedna z nich, německá Trio Esperanto, měla pro moderní líbivý repertoár velký úspěch a ukázala také místním skupinám, jak dál pokračovat. Mimo plně elektrizované nástroje používala i ultrafialovou lampu, což byla také novinka. Její světlo způsobilo, že byly některé tanečnice v silonových halenkách jako nahé.

Trio Esperanto

Nastoupili jsme po nich opět do vinárny a snažili se připoutat přízeň posluchačů. Kapelník Šustr si již pořídil tehdy již cenově přijatelné východoněmecké varhany Wermona. Kolektivně jsme se složili na nový zesilovač pro zpěv a kytaru. Tonda Bubeníček měl též elektrifikovanou baskytaru, jen bubeník Mirek Dudáček musel do hry dát pouze svou sílu a umění. Dudáčka po čase vystřídal Ladislav Demuth. Využil jsem získaných znalostí z Modeta a podařilo se mi sestavit a napsat pro ostatní takový repertoár, který byl kvalitativně nejlepší za celou éru našeho společného působení. Slabinou ovšem byl zpěv. Šustr opět zpíval jen lidovky a já nové písně z populární tvorby. I když jsem dovedl využít swingového cítění, neměl jsem patřičný hlasový fond. Často si s námi přišel zazpívat Franta Křesťan "Zuzanu" a podobné písně nebo Tonda Smrček za Studia Clubu. Ten si kolikrát "přihnul" a to jsme nelenili provést nějakou skopičinu. Sehnali jsme ve sklepě cihlu a tajně mu ji strčili do aktovky, kterou si u nás schovával. Ten ji pak objevil až doma v bytě na kopci nad pivovarem. V době mého pracovního zaneprázdnění mě střídal na kytaru a zpíval Jaromír Hermoch.

Skupina Jindřicha Šustra ve vinárně hotelu Beránek

V kavárně Beránku tehdy hrála poněkud větší skupina Grafoklub. Ta měla svůj původ v Červeném Kostelci. Po vyčlenění z orchestru Kolektiv GT se pod vedením kontrabasisty Oldřicha Beznosky ve skupině sešli Emil Hartman na piano, Ladislav Šimek na bicí a Jindřich Balzar. V té době hrál na trumpetu, housle a havajskou kytaru. Manželka Běla zpívala. Přibrali k sobě hráče na alt saxofon, klarinet a housle Miroslava Nýče. Až do roku 1960 působila skupina hlavně U Berků v Bukavici.

Takhle už Grafoklub málokdo pamatuje

Po odchodu Balzara, Balzarové a Nýče k Modetu od roku 1961 se skupinou začal hrát saxofonista Teichman, kterého později vystřídal Karel Fejtek a po něm Luboš Prouza. Ladislav Šimek hrál na bicí, Emil Hartman na piano a na kontrabas Oldřich Beznoska. V roce 1962 s nimi zpívala Ludmila Šrolová a později krátce Věra Gabodová. Prim ovšem držel nový trumpetista a zpěvák Vratislav Hejzlar. To byl zrovna v oblibě tanec Letkis, který se musíval opakovat několikrát za večer. Pomocí figur tance se dal vytvořit řetěz, Trumpetista ho vedl a při hraní na trumpetu proplétal hada až před Beránek. Jednou se mu podařilo celý takový dlouhý řetěz dovést tanečními kroky až okolo kostela. Dosud se divím, že z toho nebyl malér ve smyslu rušení nočního klidu.

Grafoklub v novější podobě v roce 1962

Po Grafoklubu v kavárně Beránku často hrála skupina Capitol, která vznikla v roce 1970 ze zbytků Capitolu 66. Toto seskupení vytvořili trombonista Ing. Ladislav Březina, varhaník František Čížek, nový bubeník Rudolf Tomek a baskytarista Libor Fiedler, kterého po odchodu do Stylu vystřídal Jaroslav Kuťák.

Capitol na náměstí

Čížka v roce 1970 nahradil varhaník a kornetista Ivo Jirásek, který převzal vedení skupiny a přišel i kytarista Petr Simon, oba z rozpadlého Hellmenu. Tato sestava byla mezi hudebníky označována jako Capitol A. Existoval však i Capitol B, ve kterém účinkoval baskytarista Jaromír Hermoch, bubeník a zpěvák Jiří Vorel, hráč na kontrabas Josef Bunda, alt saxofonista Luboš Prouza, Ivo Jirásek hrál piáno a občas zaskakoval baskytarista Jaroslav Kopecký.

Jiří Vorel s Ivo Jiráskem - Capitol B

Situace byla vynucena z části potřebou obsadit v Beránku vinárnu i kavárnu a k tomu ještě na velkém sále taneční kurzy. Jiné volné soubory nebyly toho času k dispozici, avšak hráčů bylo nadbytek. Také se stalo. že Jirásek s Březinou někdy přecházeli ze sálu do sálu, na zpestření odehráli s dechovými nástroji několik skladeb a zase se vraceli na původní stanoviště. Na jednom plese, kde se Capitol střídal s Kolínskou dechovkou, zmožený basista na jevišti usnul. V momentě prvních tónů dechovky se probral a začal s nimi k všeobecnému veselí basovat.

Capitol při ladění - diváci neznají pohled z prken, co znamenají svět

V roce 1974 hrál Capitol na velkém sále na maškarním bálu a celá kapela se ustrojila do ženského oblečení. To samo o sobě způsobilo pozdvižení a když si hoši něco upili, legrace nebrala konce. Takto vyšňoření několikrát o přestávce přišli taky do vinárny "na ferneta". Jaroslav Kuťák již spoře oděný, značně líznutý, si sedl k baru a začal imitovat herce Buriána. To si nikdo nedovede představit, co se dělo! Půl hodiny jsme vůbec nemohli pokračovat ve hře. Hosté se popadali smíchy za břicha a my jsme se už nemohli ani smát, co to bylo za příval humorných parafrází. Kapelník ho ani nemohl dostat zpátky na sál.

Capitol na karnevale v roce 1974 v dámském převleku

Uvedená formace se podle času volných termínů s námi střídala ve vinárně. Vlastnili ještě silnější aparaturu Dynacord a to se vinárna s pouhými 60 místy k sezení mohla rozpadnout pod náporem návštěvníků i vyluzovaného zvuku ve znění tehdy oblíbené "Guantanamera, začíná kouření …".

Capitol při hře ve vinárně Beránku

Ve vinárně se také po několik roků z iniciativy Ivo Jiráska organizovaly tzv. "Dlouhé noci", tedy noc vždy před štědrým dnem. Sešli se tam obvykle muzikanti z mnoha skupin, každá z nich předvedla nějakou ukázku ze svého repertoáru a pak si zahráli společně dle libosti - jamsesion do časného rána. Bývala tam i bohatě dotovaná tombola, například štětka na vymetání komína nebo "trychtýř" na konzumaci rumu přímo do krku i jiné kuriozity. Jako jiné soubory měl i Capitol široký rajon míst, kam byl opakovaně zván k produkci. Patřily sem i zájezdy do tehdejší NDR nebo polské Wroclavi. Po roce 1985 někteří hudebníci z pracovních důvodů ukončili svoji hudební dráhu nebo se rozešli do jiných souborů.

Marokánec jako jeden z hostů na jamu ve vinárně hotelu Beránek

Roku 1974 na podzim skupinu posílil varhaník Petr Kaněra z rozpadlého Modeta a po odchodu Simona ke Stylu jej vystřídal kytarista a zpěvák Jiří Hejzlar. I na místě bubeníka se objevila nová tvář, Oldřich Simon. Kuťáka v roce 1975 vystřídal baskytarista Miloslav Paul a ještě později Zbyněk Šotola.

Skupina Capitol s novými hráči

V té době se mezi muzikanty objevilo několik ilegálních výtisků s názvem "Špion". Nebyla to tiskovina vyloženě protistátního charakteru, jaké byly vydávány jinde a prezentovány později jako hudební podoba protestu proti režimu. Ani pár politických vtipů a narážek na režim, řečených přes mikrofon obecenstvu, totiž nezpůsobilo pád komunismu. Pokud vím, byl pro podobné "aktivity" na Náchodsku vězněn pouze jeden muzikant. Špion spíše zveřejňoval "muzikantské drby" a humorně laděné narážky na řadu muzikantů. Už to vypadalo, že bude záležitost vyšetřována a dána k soudu. Rozumným přístupem však záležitost s vydáváním byla smetena ze stolu.

Jeden z kapelníků po létech vzpomíná: "Po přečtení zprávy ze Špiona o tom, že naše kapela je nejdražší na celém okrese se mnou začal lomcovat vztek. Ten mě ale za chvíli přešel, protože jsem si uvědomil, že zpráva je skutečně pravdivá. Autor ovšem zapomněl podotknout, že získání stoprocentního ohodnocení na přehrávkách znamenalo mnoho hodin úsilovného nácviku. Znásobení počtem muzikantů pak skutečně mohl výslednou cenu zaplatit jen bohatý pořadatel zábav". Teprve minulý rok se jeden z hudebníků k autorství článků ve zmíněné tiskovině přiznal.

Mohutná hudební turistika hráčů byla asi pro popisované období typická, vedená k získání nejlepších výsledků v kvalifikačním ohodnocení i také k dosažení vyšší popularity. Krátce před mým odchodu z Juventusu odešel od skupiny basista Bunda hrát na výletní lodi do Západního Německa. Zastoupil jej na několik let baskytarista Gustav Nosek. Jako kytarista nastoupil Miloš Maršík a nová zpěvačka Jana Hubálková.

Juventus v jiné podobě

Například na okresní přehlídce v roce 1976 v Tepna klubu s nimi hostoval hráč na foukací harmoniku, Aleš Šotola. To už ve skupině působil baskytarista a zpěvák Zbyněk Šotola, mimo jiné zajímavý tím, že jako levák hrál na převrácený nástroj s držením doprava. Bicí obsluhoval Josef Fiala a Grulich se přeškolil z harmoniky na varhany. Krátkou dobu s nimi hrál i kytarista Jiří Hejzlar. Často a dobře hrávali v kavárně Beránku, později jezdívali hrát do Trutnova, až se celá kapela definitivně rozpadla.

V kavárně Beránku se objevila další dobrá rytmická skupina Melodie harmonikáře a saxofonisty Josefa Šritra z Dobrušky. Působila v letech 1961-77 pod Osvětovou besedou Bystré, ale znali ji také U Berků v Bukavici i U Holubů v Opočně. Mimo bubeníka Josefa Povolného a trumpetisty Gerharda Macha se zde objevili také náchodští muzikanti, od roku 1965 pianista a později varhaník Oldřich Drcmánek a od roku 1968 baskytarista Jaromír Kopecký. To bylo ještě v kavárně postaveno pianino, které mělo možnost utlumení strun proti použití nežádoucími hráči. Drcmánek odešel na záchod, spoluhráči mu pákou zajistili struny a pak rychle vybrali skladbu, kde měl pianista předehru. Kapelník odpočítal, lidi se zvedali k tanci ale předehra nikde. Než na fintu pianista přišel, tak se pěkně zapotil.

Skupina Josefa Šritra v Beránku

Jaroslava Kopeckého lákala novější muzika. tak se spojil s kytaristou Janem Staňkem, bubeníkem Rudolfem Tomkem, kytaristou Josefem Andrejskem a alt saxofonistou Jaroslavem Topinkou. Z původní českoskalické beatové formace tak vznikla skupina Senioři pod vedením Kopeckého. V letech 1973-76 hráli na různých zábavách v okolí, ale také 10 dnů v Maďarsku v rekreačním zařízení k tanci. Uskutečnili několik koncertů v Polsku, mimo jiné i v hotelu Globus v Polanici.

Senioři v Maďarsku

Nebylo to to pravé a tak se od roku 1977 vytvořila druhá, menší sestava Seniorů. Kapelník Kopecký hrál opět baskytaru, Jan Staněk přesedlal na bicí nástroje. Objevily se tu nové tváře - kytarista Petr Balada a varhaník Pavel Kaněra. Hráli společně dva roky až do doby kdy Staněk nastoupil na profesionální dráhu.

Senioři s Pavlem Kaněrou v roce 1978

Od roku 1979 se vytvořila třetí formace Seniorů, která vydržela až do roku 1989. Zůstal zde Kopecký a Balada. Dalším kytaristou a zpěvákem byl Jiří Sedláček a bubny hrál Ladislav Beran. Posledních 8 roků hráli už jen ve třech. Účinkovali na plesech i na zábavách v kavárnách v Meziměstí, Hořicích, náchodském Beránku, U Berků a v hotelu Orlice v Deštné. Poslední "štací" skupiny byl Klub Stavostroje v Novém Městě nad Metují.

Senioři v malém obsazení

Jiným malým náchodským celkem, který ovšem působil v řadě případů mimo město a jezdil až na Říčky v Orlických horách, byl Melodic. V létech 1972-77 pod vedením bubeníka Jiřího Štěpána, s varhaníkem Jiřím Fabiánem, kytaristou Zdeňkem Suchánkem a baskytaristou Pavlem Kuchařem rozdávali lidem radost. Rekreantům na horách zrovna po dva dny po sobě. Proto museli a zvláště v zimě v uvedeném místě spát. Jednou měli vyjednanou hru v Novém Městě nad Metují. Nástroje vozili za autem na káře, ale silný vítr poblíž Vrchovin shodil z káry velký buben, který byl v momentě na třísky. A bylo rázem po hraní.

skupina Melodic na Říčkách

Zajímavou sešlostí byla v letech 1978-81 skupina Modul, (v podstatě šlo o pokračování původní party J. Štěpána). Vedl ji kytarista Zdeněk Suchánek, Pavel Kuchař hrál baskytaru, Ladislav Návesník bicí a Oldřich Drcmánek klávesy.

Skupina Modul Oldřicha Drcmánka

Také v této skupině došlo k personálním změnám. Zůstali Kuchař a Drcmánek, který převzal velení. Přišel nový kytarista Jiří Sedláček, kterého po roce nahradil Ivan Frélich. Nový bubeník se jmenoval Petr Nývlt. V tomto složení hráli spolu v letech 1982-85.

Další podoba skupiny Modul

Aby nebyl všem změnám konec, vytvořila se v letech 1986-90 tříčlenná skupina Spirála pod vedením varhaníka Oldřicha Drcmánka. v partě zůstal bubeník Petr Nývlt a od skupiny Stopy přišla baskytaristka Miloslava Máchová. Poslední dva roky už hráli bez bubeníka převážně na koupališti Jericho v Náchodě. Poslední, příslušně drahé klávesové nástroje jsou již vybaveny automatickým bubeníkem, automatickým harmonickým doprovodem, takže hrát ve dvou hráčích již není problém. U většiny kytarových skupin téměř všichni hráči zpívali a hlasy mohly být i dále elektronicky upravovány dozvukem i například trojhlasem.

Stále se zmenšující Spirála

Od 90. let začalo být zvykem, že vedení restauračních podniků zajišťovalo obsazení silvestrovských zábav přes Čedok. Převážně to byli zahraniční hosté. Kdejaká zábava se také neobešla bez striptýzu. Je patrné, že lidé se více ostýchají tančit. Při dřívějších zábavách po první, druhé sérii skladeb byl parket plný. Nyní musí pomoci alkohol. Také se stalo, že kapelník uměl a chtěl zahrát ruským turistům jejich národní písně, ale o to již není zájem. Na protest si pustili vlastní reprodukovanou hudbu vesměs angloamerické rockové produkce.

Jedna z prvních podob skupiny Milíče Macha

Ale musím se ještě vrátit! V 60. až 90. letech bylo totiž hudebních souborů velké množství a docházelo ke kvalitativně novějším změnám v souborech, kde často zůstal původní jen název a kapelník. Je proto velmi obtížné různé skupiny časově zařadit. Navíc se hráči často měnili. Milíč Mach si stále držel malou skupinu, se kterou začínal v Beránku. I v této formaci docházelo ke změnám.

Mach s Doležalem, Habrem, Mazáčem a Kaněrou

Například v 70. letech hrávala tato oblíbená parta ve vinárně hotelu Sport. Jmenovaný byl obdařen absolutním sluchem, čehož dovedl při produkcích dobře využít. Hrával s ním bubeník a zpěvák Zdeněk Mazáč, klarinetista Josef Pinkava, na basu Antonín Bubeníček i v různých obměnách kytarista Luboš Doležal a pianista Jiří Kaněra.

Mach s kolegy ve vinárně Sport

Pak se Mach od roku 1970 na dlouhý čas usadil v kavárně hotelu Hron. Následně působil v kavárně Tepna klubu. Pro tyto hry sestavil zbrusu novou partu s názvem Harmonie, kde již používal varhany. Přijal bubeníka Jana Tomeše, dobrého zpěváka Vratislava Zochra a Luboš Doležal používal basovou kytaru, i když některé skladby hrál s kytarou. Repertoár byl vybírán ze současných populárních českých i zahraničních skladeb. Všude, kde skupina účinkovala, měla mimořádný úspěch i návštěvnost.

Skupina Harmonie v kavárně hotelu Hron

Milíč Mach byl cílevědomý kapelník, který se snažil mít stále modernější repertoár a kolem sebe vynikající hráče. Pro své uspokojení vystřídal několik špičkových varhan. Proto po čase skupinu rozpustil a založil novou s názvem Reflex. V této vynikající sešlosti od roku 1975-90 zpíval a hrál tenor i alt saxofon Zdeněk Hanzl, Ing. Miloslav Čermák kytaru, střídal přitom baskytaru a zpíval, Emerich Drtina zpíval, hrál trumpetu, vibrafon a střídal baskytaru. Vše podle požadavků hraných skladeb. Na bicí nejprve hrál Jan Tomeš, kterého po smrti v roce 1985 vystřídal Josef Fiala. Milíče Macha po zdravotních problémech v roce 1981 vystřídal syn Petr Mach. Repertoár ovlivnil aranžér Emerich Drtina ve prospěch rocku. Ten převzal po Machovi také kapelnickou funkci.

Skupina Reflex v kavárně hotelu Hron

Reflex ještě s bubeníkem J. Tomešem

Skupina účinkovala hlavně v náchodském hotelu Hron a později v restauraci U Berků v Bukavicích. Zde se obvykle po čtvrtletích vyměňovala se skupinou Šritra. V roce 1988 klávesy vystřídal František Drahoňovský a nastoupila zpěvačka Andrea Drahoňovská. Jak už to bývá, skupina v roce 1991 ukončila svoji činnost a hudebníci se rozešli do jiných orchestrů.

Skupina Reflex u Berků v nové sestavě

Po ústupu zdravotních potíží Milíč pro příležitostné hry obnovil staronovou partu ve složení: Tomeš, Doležal, Zochr. Od roku 1986 již hrál sám se zpěvákem Zochrem a používal automatického bubeníka. V letech 1992-97 se zpěvákem a bubeníkem Rudolfem Tomkem. Pak již úplně veřejné hudební činnosti zanechal.