VE VÍRU HUDBY A TANCE

Slovo úvodem

Při doplňování kroniky za posledních 50 let se ukázalo, že Běloves byla známým místem kulturní činnosti v souvislosti s působením divadelních ochotníků a lázněmi, kde byla organizována řada koncertů z řad místních hudebních těles i například posádkových hudeb z Jaroměře a Hradce Králové. Škoda, že se Lázeňská kronika při poslední povodni „ztratila“, mohl bych přesněji dokumentovat bohaté kulturní vyžití. Byly zde i v nejbližších sálech a přírodních tanečních parketech pořádány k různým příležitostem taneční zábavy. Inspirována touto činností řada místních mladých se začala učit na hudební nástroje. Ne všichni získaných znalostí využili. Mnoho z nich se však zapojilo do několika místních, dále náchodských i okolních kapel. Bohužel nebyly nalezeny zápisy nebo plakáty, z nichž by bylo možné získat ucelenější přehled. Proto je čerpáno pouze z mých pamětí nebo ze vzpomínek žijících starších hudebníků a z dochovaných fotografií, případně dílčích zápisů z kronik. Jedná se o zachycení činnosti nejméně čtyř hudebních generací.

Běloveské hudební dění jsem použil jako výchozí, dá se říci vzorový příklad, protože podobná situace se vyvíjela i na jiných místech Náchodska. Děkuji proto běloveským hudebníkům Jiřímu Zelenému, Luboši Prouzovi, Jiřímu Markovi, dále pak členům a kapelníkům hudebních těles, Dieteru Balzarovi, Emerichu Drtinovi, Milanu Felgrovi, Milíči Machovi, Zdeňku Syrovátkovi, paní Olze Švorcové a mnoha dalším, kteří mi poskytli řadu doplňujících informací a fotografií z rodinných archivů. Záznamy v Pamětní knize města Náchoda jsou z této oblasti velmi sporé, přesto že tehdy dechovky, jako jediná pohyblivá tělesa se zúčastňovaly společenského dění v širokém rozsahu. Předválečné a válečné působení hudebníků orchestru Miloslava Zachovala v Náchodě bylo popsáno v knize Josefa Škvoreckého „Swing na malém městě“. Nebyl to však v té době jediný soubor, který prosazoval nové směry v hudbě. Po II. světové válce se mnoho změnilo, ale o tom nebylo zaznamenáno téměř nic. Úzký okruh začátků bigbítové éry naznačuje pozdější publikace krajského rozsahu autora Pavla Sondy „Z historie východočeského rocku“. Při tom velkých i malých tanečních souborů se objevilo jako hub po dešti a zaslouží si proto uvést řadu ucelenějších vzpomínek. Věřím, že potěším i mnoho žen a příznivců tanečních hudebních souborů, kterým připomenu chvíle radosti bezstarostného mládí. Studii věnuji své manželce Jaroslavě Samkové, která s mým muzicírováním měla řadu starostí, odříkání a vždy mi vyšla vstříc.